Českobratrská církev evangelická

Historie sboru

Českobratrská církev evangelická (ČCE)má v Kutné Hoře svůj ‘sborový areál' v ulici Jiřího z Poděbrad, nad Voršilským klášterem. Je druhou nejpočetnější církví v naší republice, po církvi římsko-katolické, což je dáno historickým vývojem.

Evangeličtí křesťané (evangelíci) se v Kutné Hoře objevují znovu v polovině 19. století. Znovu - protože historicky navazují na období reformace , kdy se po dobu dvou staletí (1424-1626) většina Kutnohořanů hlásila k husitské církvi podobojí. Krátkou dobu, v letech 1491-1493, hostily kutnohorské zdi dokonce biskupa Augustina Luciana Sankturienského. Ten přišel do husitských Čech ze severní Itálie zlákán finančními podmínkami, za nichž mu podobojí nabídli, aby světil kněze církve podobojí.

Mnohem pozitivnější skutečnost se vztahuje k roku 1485, kdy bylo na březnovém sněmu konaném v Kutné Hoře dosaženo tzv. Kutnohorského smíru . Oběma hlavním stranám v zemi (katolické - tehdy cca 10% obyvatelstva a podobojí husitské - cca 85% všech obyvatel) zaručovala tato smlouva náboženskou toleranci. Na tehdejší dobu to byl velký krok dopředu, i když se smlouva nevztahovala na malé, ovšem významné společenství Jednoty bratrské. Obdobně zaměřený Rudolfův majestát z roku 1609, zaručující vzájemnou náboženskou rovnoprávnost, neměl už dlouhé trvání. Období protireformace po Třicetileté válce (1618-1648) nepřálo snášenlivosti a touze po svobodě svědomí, jak o ně usilovala česká a světová reformace.

Novou kapitolu otevřel až Toleranční patent císaře Josefa II. v říjnu 1781.Toleranční patent povoloval obnovit jen evangelické církve navazující na tzv. světovou reformaci - Lutherovu v Německu (evangelická církev luterská čili augsburského vyznání) a Kalvínovu ve Švýcarsku (evangelická církev reformovaná, totiž helvetského vyznání). V okolí Kutné Hory vznikl nejbližší luterský (farní) sbor v Opatovicích u Zbýšova a reformovaný v Močovicích u Čáslavi. Přímo v Kutné Hoře se bezprostřední reakce na Toleranční patent rovnala nule.

První evangelíci , kteří v našem městě postupně zakotvovali, zvláště když tzv. Císařský patent z dubna 1861 všechny církve zrovnoprávnil, patřili nejprve k evangelickému reformovanému sboru v nedalekých Libenicích. Za finančního přispění ze Skotska začalo po roce 1869 vyučování evangelických žáků na kutnohorských školách. Roku 1884 si kutnohorští evangelíci zřídili tzv. filiální sbor patřící do Libenic. Krátce nato byl v roce 1887 postaven evangelický kostel (ve více méně unikátním neoempirovém slohu) v dnešní ulici Jiřího z Poděbrad, opět s nemalou pomocí skotských přátel. Kolmo k němu byla roku 1893 přistavěna přízemní budova fary.

Samostatný reformovaný evangelický sbor vznikl na jaře roku 1891. Od počátku k němu patří téměř čtyři desítky obcí, především na jih od města. Prvním farářem, kterého si sbor zvolil, se stal Viktor Szalatnay . Jeho působení v Kutné Hoře obsáhlo celých 48 let a po celé toto období rostl počet členů, až dosahoval půldruhého tisíce, jak mezi živnostníky, řemeslníky i dělníky ve městě, tak mezi rolníky na vesnicích. Farář Szalatnay byl známou osobností. Doposud ti nejstarší vzpomínají na sociální působení mezi členy sboru, na finanční a materiální příspěvky potřebným rodinám a jednotlivcům o vánocích i jindy. V letech 1916-34 stál V.Szalatnay v čele širší církevní oblasti jako senior Čáslavského seniorátu. Tehdy také vznikla současná Českobratrská církev evangelická. Stalo se to v prosinci 1918, kdy se sloučily české a moravské sbory obou již zmíněných evangelických církví, luterské a reformované. Krátce po vzniku samostatného státu se tak uskutečnilo i mnohaleté úsilí o vytvoření spojené evangelické církve (‘první sjednocené církve ve střední Evropě').

Druhým farářem se stal Jan Dus . Jeho působení v Kutné Hoře je zarámováno lety 1939 a 1968, dvěma daty vytvářejícími i naše novodobé dějiny. Už v roce 1930 získala fara první poschodí s bytem faráře, takže ve stísněném období 2. světové války začal sbor využívat pro svá setkání přízemí fary. Po krátké konsolidaci po válce zasáhla sbor padesátá léta . Projevoval se viditelný tlak, kdy byla vězněna i řada členů sboru a postupně ustávala výuka ve školách, i tlak skrytý, všemožnými omezeními tlačící křesťany za zdi ‘kostela'. Počet členů se začal postupem doby zmenšovat. Farář Dus byl ve městě znám hlavně jako dobrý znalec a propagátor myšlenek T.G.Masaryka. Při poválečném znovuodhalení Masarykovy sochy před Vlašským dvorem (v říjnu 1948) byl hlavním řečníkem a mnozí si nepochybně připomeneme i jeho výraznou promluvu při odhalení obnovené sochy v roce 1991 (Ortenova Kutná Hora 1999 to všechno ostatně připomněla v pořadu Pocta příteli). Rozvíjela se ekumenická spolupráce s dalšími církvemi, především s tehdejší Jednotou českobratrskou, nynější Církví bratrskou.

Rok 1968 znamenal rozšíření okruhu těch, kdo se zapojili do aktivit ve sboru. Zároveň nastoupil třetí farář Ctirad Novák . Nastupující normalizace záhy zasáhla sbor docela konkrétně. Farář Novák ztratil tzv. státní souhlas, ale jako jeden z mála takto postižených se mohl po dvou letech vrátit ke svému povolání. V roce 1979 byly v kostele instalovány dva velké obrazy akademického malíře Miroslava Rady. V moderním symbolickém pojetí představují poselství Starého a Nového zákona a otevírají tak církev navenek. Roku 1981 odešel C.Novák pracovat do Prahy na ústředí církve (nikoli do Brna, jak nepřesně uvádí kniha o Kutné Hoře vydaná v roce 2000).

V roce 1982 přišel do sboru současný farář Jaroslav Fér . Sborová činnost zasahuje všechny generace, i když v nepočetných skupinách. Sbor se snaží hledat a odkrývat nové způsoby, jak odpovídat na oslovení poselstvím evangelia a jak oslovovat své okolí, a to i v dnešní demokratické a ovšem ‘postmoderní' společnosti. Interiér kostela, upravený manželi Radovými, a varhanní koncerty jsou k tomu dobrým odrazovým můstkem. Pokračuje ekumenická otevřenost vůči všem křesťanským církvím ve městě (formou celosvětově organizovaných modlitebních akcí, na půdě evangelického sdružení Kostnická jednota, organizováním pravidelných rozhovorů farářů a kazatelů všech církví). Při loňském sčítání lidu se ke kutnohorskému sboru ČCE přihlásilo na 450 lidí, z toho přímo ve městě 354.

 

Českobratrská církev evangelická má ve znaku otevřenou Bibli s kalichem a křížem . Symbolicky tím jsou vyznačeny jak podstatné důrazy evangelické (protestantské) tradice, tak i příspěvek do naší současnosti s tolika různorodými duchovními nabídkami.

Otevřená Bible představuje možnost a nabídku konfrontovat svůj životní příběh s příběhy řady těch, kteří byli zachyceni Božím zájmem. Když zareagovali, jejich život se změnil a obohatil. Otevírat a číst Bibli je tedy výzvou ke konfrontaci našeho života s pravdou, láskou a nadějí, s Božím plánem pro nás, který rozevírá naši přítomnost dopředu. Kalich má ČCE ve znaku v navázání na husitské období našich dějin (proto je kalich i na průčelí nad vchodem do kostela). Především však je kalich symbolem společenství, které chce být otevřené vůči všem, kdo hledají v životě zakotvení a orientaci i odrazový můstek. Kříž je ovšem znamením Kristova vítězství nad smrtí a vším zlem, nad naším lidským nepřátelstvím a závistí i nad naší nedůvěrou a zatrpklostí. A tak je svědectvím o tom, že život má proti všemu tomu šanci.

© 2009 All rights reserved.

Make a website for freeWebnode