Českobratrská církev evangelická

Evangelický kostel

Deutsch                EVANGELICKÝ  KOSTEL

English                        Kutné Hoře

 Zdaleka nepatří mezi staré památky Kutné Hory. Přesto od jeho postavení uplynulo již přes sto let.

             Budovu  navrhl pražský architekt František Buldra, rodák z nedalekého Kaňku. Stavbu provedl během půl roku, od května do prosince 1887, místní stavitel J. Procházka. Od té doby slouží kutnohorským evangelíkům. Nejprve tehdejší Evangelické církvi reformované, která se v prosinci 1918 v Čechách a na Moravě spojila s Evangelickou církví luterskou  a spolu vytvořily dnešní Českobratrskou církev evangelickou.

             Ve městě, naplněném vrcholnými gotickými i barokními stavbami, bylo obtížné vytvořit další přiměřený bohoslužebný objekt. Architekt jej však zdařile vyřešil klidnou řeckou horizontálou kontrastující jak gotické vertikalitě, tak i vypjatému baroku. Použil tedy prvek kontrastu a do města vnesl sloh zde zcela neznámý, který nepoužívá motivu oblouku.

             Budova je postavena v neoempirovém slohu, což je svým způsobem unikát nejen mezi chrámovými stavbami. Vždyť empir sám je stavební a výtvarný sloh tehdy nepříliš vzdálené napoleonské doby. Vychází výlučně ze slohů starověkého Řecka. Strohost a jednoduchost antických slohů umožnila empiru účelné řešení staveb ve slohové čistotě a s dodrže-ním symetrie.

             Při srovnání s jinými empirovými stavbami vidíme, jak projektant důkladně promyslel celkový tvar fasády i jednotlivých detailů. Vše vyniká jednoduchostí a přitom i krásou. Zvláště na průčelí si všimněme kulatých fabionových říms, zubořezů, trojřezů (triglyfů), kapek, meandru. Vynikají hladké sloupy, i sloupky nesoucí vstupní portál. A nade vším kalich, symbol české, tzv. první, reformace.

             Na průčelním štítu nese kostel nápis „Památce mučedníků kutnohorských“. Odkazuje tím do minulosti města a do českých dějin. Ve středověkých šachtách spočívají kosti snad až pěti tisíc husitských mučedníků, stoupenců Husových.

             Řecké slovo pro české ‘mučedník’ zní „martyr“. Současně to však znamená i ‘svědek’. Minulost se tak stává přítomností: Totiž aby přítomnost evangelických křesťanů ve městě znamenala a přinášela svědectví o svobo-dě, o radosti a o závaznosti, kterou vnáší do života Kristovo evangelium, jeho radostné a nadějné poselství.

            INTERIÉR  KOSTELA

            byl nově upraven v letech 1972-1979 podle projektu manželů Miroslava a Jarmily Radových z Prahy.

             Projekt podtrhl funkci, kterou má celý bohoslužebný prostor v sou-časnosti a přitom je dobře promyšlen, citlivě vůči řeckému slohu stavby. Celý prostor je laděn do modra, a to i kazetový strop (všimněme si, jak odstíny modré barvy vytvářejí na stropě kříž).

             Na bílém stole Páně zaujme prolamovaný kříž tmavě červené barvy. Odtud, jakoby z ohniska, je náš pohled obracen ke dvěma velkým obrazům v průčelí. Miroslav Rada, jejich autor, je nazval ‘Starý zákon’ (vlevo) a ‘Nový zákon’ (vpravo).

             STARÝ  ZÁKON

             Dominuje tu mohutná postava proroka. Jeho tělo jako by uhýbalo náporu Božího pověření, ale jeho tvář se obrací k paprskům světla, vycházejícím z miniatury lidského těla, které vévodí druhému obrazu. Pravá prorokova ruka pak světelný paprsek odráží dál do světa.

             Kovové a chladnější barvy ploch jako by hovořily o tom, že jsme ještě v přísném světě nevykoupeného věku. Ale s paprskem odráženým do světa k nám přichází něco nového - evangelium již ve Starém zákoně.

             NOVÝ  ZÁKON

             Zde vévodí torso těla ztuhlého na kříži, těla zbaveného krásy a podoby. Je obráceno čelem k nám, jako varování i pozvání: Až sem šla moje láska.

             To není tělo, které by už dávno patřilo do hrobu dějinných mrtvol. To je energie lásky, ztělesněná od Betléma až na Golgotu, která dodnes svítí a hřeje. Všechny detaily jsou tu shora protepleny sluncem Kristovy lásky: motiv Betléma ..  motivy pašijní ..  motiv poslední večeře ..  obraz ukřižování ..  Zpráva o tom všem není žádné jubilejní vzpomínání, ale živé promluvení Boží.

             Všimněme si zelené barvy naděje. To není přírodní ani přirozený optimismus, že někde něco raší. Zato je to moc toho, který sedí na Mariině klínu  jako naděje světa.  Proto i  Kristus  trním korunovaný může jít na kříž na zeleném pozadí a zeleň naděje podává i jeho kalich.

             Ještě jednou si všimněme, kam ukazuje ukazováček pravé prorokovy ruky : k malému slunci lásky, které na druhém obraze tvoří (vedle Kristova těla) druhou dominantu ‘Nového zákona’. Je to láska trpící, ale živá, dynamická, vše pronikající a zvoucí ..

             VARHANY

             původně jednomanuálové, zkonstruované při stavbě kostela firmou Tuček, byly v letech 1956-1957 rekonstruovány na dvoumanuálové (provedla Organa Kutná Hora). Celkově obsahují, včetně pedálu, necelých tisíc píšťal. Slouží k doprovodu zpěvu při bohoslužbách a vedle toho i jako koncertní nástroj.

             KOSTEL

             leží necelých 200 m od Palackého náměstí v ulici Jiřího z Poděbrad čp. 308 (nad klášterem Voršilek).

             BOHOSLUŽBY

             jsou o nedělích a svátcích v  9  hodin.

            KONTAKT

             s případnou prohlídkou:  Buď telefonicky na čísle  327 512 296  nebo  zvonkem na přilehlé budově fary.

© 2009 All rights reserved.

Create a free websiteWebnode