Českobratrská církev evangelická

Evangelický hřbitov

            Evangelický hřbitov leží vlevo od silnice ve směru na Gruntu, zhruba pět set metrů za koncem obce, vcelku nenápadný, skrytý pod korunami vzrostlých lip.

             Po postavení evangelického kostela v roce 1886 a brzy po vzniku evangelického farního sboru (tehdy evangelické reformované církve) v roce 1891 začali kutnohorští evangelíci uvažovat o zřízení vlastního hřbitova. Některé rodiny měli hroby na evangelickém hřbitově v Libenicích. Na městském, římskokatolickém, hřbitově Všech svatých bylo pro evangelické pohřby vyhraženo oddělení jen podél zdi v dolní části hřbitova.

             Již na výroční schůzi na jaře 1896 bylo „presbyterstvu (tj. zvolenému vedení farního sboru) uloženo, aby v záležitosti zřízení hřbitova na pozemcích nad bývalými Martinskými šachtami aneb i jinde konalo šetření a svým časem podalo určitou zprávu, případně konečný návrh“. Tak to zaznamenal první evangelický farář a pozdější senior Viktor Szalatnay.

             Nakonec byl roku 1908 zakoupen za 2600 K pozemek pod městským hřbitovem  a  v roce 1909  získáno povolení  pro stavbu hřbitova.

 Vlastní stavba se pak po letech úsilí uskutečnila až roku 1913, při tehdy vybudované silnici do Grunty; byla svěřena staviteli F. Hrivkovi. Slavnost posvěcení hřbitova se konala v neděli 28. září 1913 za značné účasti, včetně tehdejšího starosty města J. Macháčka.

             Hřbitov nestojí přímo u silnice. Má zhruba obdélníkový tvar a je ohrazený cihlovou zdí (ta v současnosti potřebuje opravit a vpodstatě celá nově omítnout). Přístupová cesta stoupající od gruntecké silnice nás přivede ke vchodu. Kovaná železná vrata jsou umístěna zhruba uprostřed delší strany hřbitova. Za nimi se otevírá pohled na hřbitovní kapli, čtverhrannou budovu se dvěma okny, přiléhající ke středu zadní zdi hřbitova. Je postavena v secesním slohu, krytá břidlicí, na předním štítě nad masivními dřevěnými dvoukřídlými dveřmi je kalich s nápisem „Pokoj vám!“. To je pozdrav vzkříšeného Krista, když se setkává se svými učedníky (Jan 20,19).

             Již v roce 1915, k 500. výročí Husovy kostnické smrti, byl na prostranství před kaplí vztyčen Husův pamětní kámen. Na přední straně je pod citátem z novozákonního listu  Židům  (11,4)  „Umřev  ještě  mluví“  nápis  „M. Jan Hus  1415 - 1915“. Zezadu je reformátorovo  slovo „Stůjte v poznané pravdě, která nade vším vítězí a mocná je až na věky“.

             Majitelem hřbitova je farní sbor Českobratrské církve evangelické. Pohřbíváni tu však jsou i členové Církve bratrské a jiní evangeličtí křesťané. Evangelický sbor zaměstnával po desetiletí hrobaře. Nedostatek vody k zalévání byl vyřešen postavením nádrže vedle budovy kaple, kam byl později zaveden i vodovod. Plány na rozšíření hřbitova o urnový háj vzaly za své se změnou režimu v roce 1948.

             Od 1. ledna 1957 za faráře Jana Dusa přebírá hřbitov město, konkrétně převzalo „práva a závazky související s provozem, údržbou a správou“. Kaple zůstala ve správě evangelického sboru. Tradicí se staly podzimní dobrovolné brigády evangelíků na úklid hřbitova, organizované Kostnickou jednotou. Podle obnovené smlouvy z roku 2002 hřbitov nadále spravují technické služby prostřednictvím správy hřbitovů. V témže roce vysadily technické služby nové okrasné keře podél přístupové cesty.

             Za války byli na hřbitově pohřbíváni vojáci různých národností. To připomíná symbolický hrob nalevo od vchodu.  Poblíž kaple jsou dva čestné hroby - prvního faráře Viktora Szalatnaye a jeho rodiny  a dlouholetého varhaníka, ředitele školy Václava Volka. Najdeme tu i hrob Heleny Kosprdové, osmnáctileté členky ochotnického spolku Tyl, zavražděné 11. května 1939. Pohřben je tu také ThDr. J.B. Jeschke, profesor pražské Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (nynější Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy) a kazatelé Církve bratrské Ondřej Šrámek a Jaromír Štifter.

             Kapli v roce 1998 evangelický sbor důkladně svépomocí zrenovoval, město se připojilo finančním příspěvkem. Byla opravena vnější omítka, přeložena břidlice na střeše, opraveny okapní svody a vnitřek byl vymalován. Na přední stěně uvnitř kaple je nápis „V tvých rukou, Pane, časy mé jsou“ (Žalm 31,16). Také byly znovu vyzlaceny nápisy na Husově pomníku.

             Dispozice hřbitova na okraji města vykazuje obdobné potíže jako u většiny hřbitovů: poškozování skleněné vitráže na oknech kaple, vloupání do kaple a vykradení skrovného vybavení (které se kupodivu z větší části vrátilo, když se policii podařilo zloděje dopadnout), krádež ozdobných kamenných hlavic ze vstupních sloupů na hřbitov, krádeže ozdob z barevných kovů z vybavení hrobů, a ovšem neustálé krádeže květinové výzdoby. K tomu řada zašlých, neudržovaných a málokdy navštěvovaných hrobů.

             Svědectví a výpověď o naší postmoderní době, o naší generaci, o našem vnímání světa, o našem postoji k životu. Ten pozdrav „Pokoj vám!“ nás tady zastavuje, překvapuje a nastavuje jinou optiku a jiný přístup. Vede k zamyšlení a k hledání odpovědi v jiné dimenzi: Moje časy, celá moje budoucnost, je ve tvých rukou, Pane.

 Psáno pro časopis ‘Krásné město’  2004

 

© 2009 All rights reserved.

Create a free websiteWebnode